Gala s Dvořákovými serenádami

Koncem roku 1877 navštívil Dvořák koncert Vídeňských filharmoniků, na kterém byla provedena Mozartova Serenáda B dur pro dechové nástroje. Natolik ho zaujala, že ihned po návratu do Prahy zkomponoval skladbu stejné hudební formy. Dvořák vytvořil jedinečné dílo, v celkovém výrazu zcela odlišné od původního mozartovského inspiračního zdroje. Dechová serenáda je svým charakterem zcela česká a odkazuje k tradici někdejších hudebních produkcí v českých zámeckých sídlech. Jedná se o dílo, které přestavuje geniální syntézu „retro“ stylu a typicky dvořákovské nápaditosti.

Serenáda E dur patří mezi skladatelova nejoblíbenější a nejčastěji uváděné kompozice. Vznikla na jaře roku 1875, její atmosféra odráží skladatelovo šťastné životní období – proto i hudba působí idylicky a bezstarostně, zpracována je s bohatou fantazií a je dokladem autorova geniálního smyslu pro malé formy.